Bretaň

 Bretaň (francouzsky Bretagne) je kraj v západní Francii na stejnojmenném poloostrově o rozloze 27 208 km2 s 2,9 mil. obyvatel (1999). Je francouzským regionem rozčleněným na 4 departementy: Côtes-d'Armor, Finistère, Ille-et-Vilaine a Morbihan. Původně k Bretagni patřilo i území dnešního departementu Loire-Atlantique, jehož hlavní město Nantes bylo dříve hlavní město Bretagne. Jihovýchodní část Bretagne s Nantes byla od ostatní země oddělena francouzskou vládou v roce 1941 částečně kvůli rivalitě Nantes a Rennes a pro každé z obou měst tak byl vytvořen samostatný region - Rennes se stalo novým hlavním městem regionu Bretagne, Nantes se stalo hlavním městem nového regionu Pays de la Loire. V roce 1980 bylo založeno hnutí Bretagne Réunie, které usiluje o znovupřičlenění Nantes a departementu Loire-Atlantique k regionu Bretagne.

 Je geologicky nejstarším územím Francie (tvrdé pískovce, granity, přeměněné horniny) a je pro něj charakteristické skalnaté pobřeží. Je zde mírně teplé podnebí oceánského charakteru se silnými západními větry. Charakteristické jsou mírné zimy a relativně chladná léta.

Jazyk

V regionu se mluví dvěma místními keltskými jazyky - bretonštinou (blízká kornštině) a velštinou (zejména v západní části země). V poslední době narůstají snahy o oživení místního tradičního románského jazyka Gallo. Současná francouzská administrativa umožňuje užívání místních jazyků v určitých regionech a obcích, na silničních značkách a jménech měst a obcí současně s francouzskou verzí. Jazyky se také vyučují na školách a mnoho folklórních sdružení se snaží o jejich oživení a posílení.

 Osídlení

Tradiční venkovské osídlení a obyvatelstvo keltského původu. Charakteristické uspořádání pozemků typu bocage (geometricky vyměřené pole, louky obklopené náspy se stromy a keři).

 Historie

Přítomnost Homo erectus v Bretani byla potvrzena nálezy nástrojů (sekáčky a sekyrky) v oblasti Quimperu, Tréguennecu a L´Hôpital-Camfroutu. Pozůstatky osídlení Homo neanderthalensis ze středního paleolitu lze nalézt u Bréhatu, na ostrově Jersey a u Mont-Dolu. Sídliště u Amon-ar-Rossu, Kerlouanu a Beg-ar-C´hastelu patřily Homo sapiens. V období mezolitu se obyvatelé Bretaně živili sběrem korýšů a mušlí a chovem koz (nálezy v oblasti Téviac). V Téviacu byly nalezeny hroby s bohatou výbavou. Bretagne patřila pod jménem Armorica do římské provincie Lugdunensis, po příchodu Keltů v 5. – 6. stol. dnešní název.

Od 10. století je vévodstvím; roku 1166 připadla sňatkem Anglii, roku 1213 kapetovským hrabatům z Dreux. V roce 1379 získali vládu Montfortové, dědička Bretagne Anna z Montfortu byla nucena po vpádu francouzských vojsk zrušit sňatek z roku 1490 s Maxmiliánem I. Habsburským. Její sňatky s Karlem VIII. (1491), s Ludvíkem XII. (1499) a sňatek dcery Claudie s francouzským králem Františkem I. roku 1514 fakticky připojily Bretaň k Francii. V roce 1532 byla vyhlášena trvalá unie Bretaně a francouzské koruny. Po Velké francouzské revoluci byla Bretaň rozdělena do čtyř departementů.

Nejzáhadnější památkou jsou dlouhé řady mnohatunových menhirů v Carnacu na jižním pobřeží. Nevystavěli je Keltové, ale jiné neznámé národy ještě před nimi. Jelikož jsou starší než egyptské pyramidy, a písemné památky z té doby neexistují, nezbývá nám, než se jen domnívat, zda sloužily k uctívání bohů, jako "akupunkturní jehly" v energetických drahách Země nebo jako navigační řady pro mimozemské bytosti. Budete stát v zamyšlení, jak ten primitivní pračlověk mohl přesunout takové množství obrovských žulových bloků. Podobných menších kamenných menhirů a stolů - dolmenů najdete v Bretani mnoho.

 Zajímavosti a památky

Mont Saint Michel je malý žulový ostrov uprostřed mořské zátoky se stejným jménem, kousek od hranic Bretagne s Normandií, které v těchto místech rozděluje řeka Couesnon a Mont Saint Michel leží už na normandské straně. Ostrov je od pevniny vzdálený 2 km a je s pevninou spojený uměle vytvořeným násypem se silnicí, kterou při přílivech nikdy nezalije voda. Na ostrově je postaveno město, nad nímž se ve výšce 80 m tyčí slavný klášter. Celé město i s klášterem je monumentální stavba, představuje historicky nejpamátnější místo Francie a celé západní Evropy, ve středověku to bylo slavné poutní místo. Navštěvuje jej obrovské množství turistů z celého světa, je to po Paříži a Versailles třetí nejnavštěvovanější místo ve Francii. Při odlivu se voda stahuje až do vzdálenosti 15 km a klesne o 14 m, potom se celý ostrov ocitne uprostřed písčin. Jelikož se odliv a příliv střídají 2x za den, je možné pohyb moře pozorovat v reálném čase a voda se přitom přibližuje nebo vzdaluje rychlostí více než metr za vteřinu! Je to opravdu zajímavý zážitek.
Mys zvaný Cap Fréhel je prý nejkrásnější mys v Bretagni vůbec a dokonce podle místních obyvatel je to nejkrásnější místo Francie. Nachází se na nejsevernějším výběžku malého poloostrova v severní Bretagni na pobřeží Côte d´Emeraude (Smaragdové pobřeží), 78 km severozápadně od Rennes. Je tvořen obrovskými strmými skalními útesy z červenavých, šedých a černých pískovců, které se zvedají z vody a při pohledu zdola se jakoby dotýkají oblohy. Mezi nimi se často vyskytne malá romantická zátoka, na které je písčitá pláž. Smaragdové pobřeží kolem mysu Cap Fréhel spolu s přilehlými neobydlenými ostrovy tvoří přírodní rezervaci nazvanou "Landes de Cap Fréhel". Tyto ostrovy nejsou jenom holé kusy skal, ale jsou dokonce porostlé travou a mechem a občas se na nich najde i nějaký nízký jehličnatý strom nebo keř. Z mysu Cap Fréhel je nádherný výhled k mysu Pointe de Grouin, který je odtud vzdálen asi 40 km a někdy je prý možné vidět i Anglonormandské ostrovy. Maják, který stojí na Fréhelu, má dosah světel až 110 km!

 

 

Doporučené plavby